Zástava slouží jako pojistka věřiteli.
Co by ve smlouvě nemělo chybět?
Zástava je jednou z forem zajištění dluhu, která umožňuje věřiteli, aby ji v případě nesplnění pohledávky dlužníka zpeněžil, „zhojil se na zástavě“. Zástava v českém řádu není propadná, věřitel ji proto při nesplnění dluhové povinnosti od dlužníka nezískává, na zástavě se zhojí finančně, zákonným způsobem ji zpeněží.
V zástavní smlouvě musí být označeny smluvní strany, označená nemovitost a jednoznačně určená pohledávka (její výše, právní důvod, doba jejího vzniku a splatnost, identifikace oprávněného a povinného). Předmětem zástavní smlouvy je tedy zajišťována pohledávka a předmět zástavy. Dále musí být v zástavní smlouvě prohlášení zástavce, že dává do zástavy daný předmět právě k zajištění pohledávky.
Zástavní právo vzniká až vkladem do katastru
Není podmínkou zástavní smlouvy, aby byla osoba zástavce totožná s osobou obligačního dlužníka. Zástavní právo vzniká až zápisem vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí, vyjma těch případů, kdy se zástavní právo do katastru nemovitostí jako veřejného seznamu nezapisuje.
